Já nejsem nic! (část 5.)

27. srpna 2007 v 10:32 | Ceraa |  povídky
Noc mi nedala spát. Celé hodiny jsem se procházela po pokoji tam a zpět. Noc mi připadala nekonečná. Bylo to jako celé roky, než žaluziemi začaly do pokoje pronikat první sluneční paprsky a začaly probouzet lidské pocity, kterým se říká bdělost. Proč na světě existuje nespravedlnost, která udílí bolest do nevinných srdcí? Podívala jsem se do zrcadla a pohlédla na malinké kapičky, které mi stékaly po bledých tvářích. Slzy, slzy, které mi připomínaly každý okamžik mého života. Šla jsem se projít. Musela jsem ji vidět. Alespoň na chviličku. Došla jsem k jejíkmu pokoji. Nikdo tam nebyl, tak jsem potichu vešla. Posadila jsem se k bílé posteli a opatrně jí stiskla ruku. Její drobnou ruku hýzdily drobné tenké jizvy vytvořené něčím ostrým...
Po měsíci ztráveném v nemocnici se Tess mohla vrátit ke každodennímu životu. Chvíli po tom, co jsem spatřila ty drobné jizvy otevřela oči. Teď měla oči taky otevřené, ovšem v jiném smyslu. Teď jsem věděla moc dobře, že je to moje jediná kamarádka. S ní jsem se mohla bránit posměškům mnohem líp. Taky nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jizvy z rukou zmizely. Ani jedna z nás neměla důvod si ubližovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama