ja zabíjet kladné postavy v povídkách-snadno a rychle

29. října 2007 v 18:50 |  povídky
Menší návod, jak zabít kladného hrdinu, na 3 způsoby... Nějak jste úplně přestali přidávat komentáře a mě to mrzí, tak si zkuste přečíst alespoň tohle a přidat k tomu koment... ;)

Dalo by se to rozdělit do 3 způsobů
1) Buď někoho zabijete natvrdo, a ať se s tím čtenář popere, jak chce.
V místnosti bylo naprosté ticho, někdo by možná uslyšel, jak Karren nervózně mrkla. Naproti sobě stál Garry-člověk lhostjený vůči komukoliv ostatnímu, dalo by se říct, že nerozlišoval vlastní matku od cizince- a Frank. Garry v ruce držel nabitou pušku a stál v postoji, jako by se chystal zastřelit lišku a ne svého dvacetiletého syna.
Místoností, snad celým doměm zazněl výstřel. Frank najednou ležel na zemi s nábojem v hrudi.
Vidíte? Můžete to taky okecávat, jako jsem to udělala já, ale výsledek je stále stejný. Snad kromě lepšího pocitu z detailů...
2) Nebo někoho zabijete pomalu, s detaily...
Jeho prsty se pomalu přibližovaly k dívčině krku. Dívka nemohla nic dělat. Pomalu se z ní začala vytrácet barva, to jak prsty stále víc a víc přiškrcovaly tepny. Její ústa vydávala tiché zvuky, ale byly stále tišší a tišší...když už muž neslyšel zvuky žádné, pustil její krk a nechal ji tam ležet...
Je to celkem podobné variantě 1, ale když si to přečtete znovu, tak zjistíte, že je to úplně jiné, nejenom se způsobem smrti (zastřelení-uškrcení)
3) a je tady nejtěžší varianta, jak někoho zabít tak, aby to nevadilo většině lidí a zároveň byla osoba kladná? Za tento způsob (nápad na něj) mě přivedla učitelka literárního semináře, a za to jí děkuji :)
Obloha byla temně modrá, dalo by se říci přímo nebe barvy pařížské modři. Vánek jemně vál, měsíční srpek zářil do té chladné noci. Arnold Growland se vydal do noci směrem k čenému lesu u okraje údolí. Ruku měl položenou na kapse u svého dlouhého kabátu, vlajícího za ním jako závoj. Ruka křečovitě svírala dřevěný kolík, jen o trochu špičatější než běžně ořezaná tužka v kanceláři, ovšem ostří kolíku mu hlavu nelámalo, k účelu by mělo stačit. Jak už jsem říkala, kráčel směrem k lesu, okolo něho v okruhu více jak padesáti metrů by nikdo nenašel žádného člověka, ale sám Arnold nebyl. Jeho hlavou proudilo tísice myšlenek. Náhle se však vedle něj objevila postava. Byla to žena, mohlo jí být tak třicet, dlouhé hnědé vlasy jí nadzvedával vánek a šla vedle něho, jako by s ním byla celou cestu.
,,Zdravím tě, Rebeko," pronesl Arnold nevzrušeně, jako by to bylo v naprostém pořádku.
,,Ahoj Arnolde," pronesla stejným tónem.
Pak bylo ticho. K lesu už moc cesty nezbývalo, ovšem ani jeden z nich nezpomalil krok.
,,Jak se má tvůj..." zamyslel se Arnold ,,netopýr? Myslím toho, co byl po Frankiem..."
,,Myslíš Dicka? Toho už nemám pár týdnů, uletěl mi. Pak byl Georg a teď mám tohle," Rebeka vytáhla zpod svého kabátu malou černo šedou hromádku. ,,Tohle je John, ještě ani dokonale nezvládá proměnu v člověka." Na dlani měla malého netopýra. Teď už se to dalo poznat, protože roztáhl křídla.
,,Nemám teď čas si něco prohlížet, Rebeko."
Arnold měl pravdu, za stromem se náhle vynořil černý stín. Rebeka vhodila netopýra do vzduchu a ten jen tak tak vzlétl před dopadem. Vyletěl vysoko do vzduchu, a když se snášel na zem, místo netopýra tam stál asi patnáctiletý člověk. Přeměna se moc nepovedla, protože místo rukou mu zůstaly křídla.
Arnold se vrhl dopředu a vytáhl z kapsy dřevěný kolík. Tím shodil na zem kabát, takže mu svit měsíce odhalil bledý krk s kovovým křížkem na provázku.
Napůl netopýr a napůl člověk byl zřejmě velmi netrpělivý. Pomalu se vyplížil se svého úkrytu za stromem a potichu se plížil směrem k úpírovi.
,,Ne!" zakřičela Rebeka.
Ale už bylo pozdě. Mladík s křídly netopýra ležel na zemi a téměř přes něj ležel mrtvý upír s kolíkem v srdci. Jeho tělo pomalu mizelo a s ním i tělo polo netopýra.
,,Promiň, Rebeko," řekl smutným hlasem Arnold.
,,To...nevadí, stejně měl křivá křídla. Nemohl si vědět, že se ho dotkne ve chvíli, kdy je v procesu úmrtí. Zažádám si o nového."
Arnold se usmál. ,,Tak tomu příštímu nezapomeň říct, že se nesmí dotknout upíra, když umírá, nebo zmizí s ním..."
,,Spolehni se," odpověděla Rebeka.
Arnold jí ještě chtěl poděkovat za doprovod, ale už tam nebyla. Jak se objevila, tak taky zmizela...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikyla Nikyla | Web | 29. října 2007 v 20:39 | Reagovat

tyyyjo!!! to je skvely:-D super napad:¨jinak, nechces spratelit??

2 Anistia Anistia | Web | 16. listopadu 2007 v 17:57 | Reagovat

Bezva :o) fakt zajímavý způsoby, ten třetí je fakt dobrej .o)

3 Lucuš Lucuš | Web | 2. ledna 2008 v 10:28 | Reagovat

Páni....to je dobrý! ;) Ten třetí je nejtěžší...a ty první zase drastický :oD ale fakt super! Hezkej blog, Ceroo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama