Leden 2008

Nejistota

25. ledna 2008 v 23:29 | Ceraa |  básničky
Nepatří mě. Patří Ceile a Yreině... A je to první a poslední z nich, holky, kterou sem dávám, líbí se mi nejvíc...

Něco málo o upírech

25. ledna 2008 v 22:42 | Ceraa |  Upíři
Upíři... no ano, jistě jste si vzpomněli na všechny ty filmy, muzikály, seriály... (tak například Van Hellsing, Hrabě Drákula, Buffy přemožitelka upírů) že ano? Nebo taky knížky, já sama jsem četla knížky od Darrena Shana, které jsou naprosto bombové a dozvíte se v nich spoustu informací o upírech :)
Nesmrtelná stvoření, která se v noci probouzí, vycházejí ze svých rakví a touží po krvi. Svou žízeň kojí buď krví zvířecí, nebo lidskou... UÁÁÁÁ už se bojíte? ne? tak to je dobře, já taky ne... :D
Podoba upíra (tak tohle jsem okopírovala z wikipedie, jen tak pro ukázku, překvapuje mě totiž hlavně první část...)
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka) U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému "charismatu" a atraktivitě velmi vyhledávanou.
Díky svému jídelníčku (nebo jak by řekli jiní-nápojnímu lístku) byli upíři samozřejmě vyhledávaní, jako terč k rychlé smrti, ale nebylo to pokaždé jednoduché, jako pro Buffy, přemožitelku upírů. Na wikipedii jsem našla pár způsobů, jak zabránit upírovi, aby vám znovu vstal z hrobu:
  • mrtvý byl proboden kůlem
  • tělo mrtvého se vyhrabalo a spálilo
  • mrtvola se zabalila do rybářské sítě
  • mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze
  • mrtvý byl zavalen kameny
  • mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou
  • tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)
  • useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu
  • do hrobu se střílelo šípy
  • na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně
a taky pár věcí pro anti-upíry:
  • Sluneční světlo- někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční
  • Dřevěný kůl dos rdce- někdy je zapotřebí určitý druh dřeva (tisové, osikové či dubové), a jak poznamenal jeden upír v komedii: umakart nefunguje
  • stříbro - zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy
  • Useknutí hlavy
  • Náboženské symboly:
    • Kříž - nemohou se na něj dívat, na holé kůži je pálí
    • Svěcená voda- pálí je na kůži
    • Hostie nemohou kolem ní projít a pálí je
    • Svěcené zbraně - pokud jim obyčejné zbraně neublíží, svěcené je zraňují jako člověka nebo hůř
  • Česnek- nemohou kolem něj projít
  • Snítka plané růže- položí-li se jim na rakev, nemohou z ní ven
  • Velké kameny položené na rakev jim znemožní dostat se z ní, stejně funguje i zalít hrob betonem.

Dveře

20. ledna 2008 v 13:38 | Ceraa |  povídky
Tohle je další z úkolů na literární seminář a dávám ho na web jenom kvůli Yreině (!)... :))
Dveře, dveře, dveře...

Vlkodlačí příběhy 2

12. ledna 2008 v 15:25 | Ceraa |  Vlkodlactví
Určitě jste si všimli, že jsem opět změnila design blogu, ta bílá už mi začínala lízt krkem :)
V minulém článku jsem citovala příběh Gillese Garniera.
Dnes už nebudu citovat, pouze poižívat Alamanach tajemna :) (takže použitá literatura)
Obyvatelé Kolína nad Rýnem možná ani netuší, že na jejich území žil v 16. století také vlkodlak, jmenoval se Peter Stubbe. Jeho vinna se prokázala jasně: zavraždil a snědl 13 dětí, včetně vlastního syna a dvě těhotné ženy. Svojí vlkodlačí podobu připisoval čarodějnému opasku, který mu věnoval ďábel. Nakonec byl 28. října 1589 lámán v kole, sťat a upálen.
V 16. a 17. století se tvrdilo, že ve vlky se proměňovali čarodějové a při sabatech útočili na lidi a na zvířata. Když se vlkodlak ve své vlčí podobě poraní, jeho zranění mu zůstane i po jeho zpětné přeměně ve člověka.
Příběh Francie (Auvergne) 1588
Vypráví o lovci, který uťal vlkovi tlapu, a když se s ní chtěl pochlubit místnímu šlechtici, zjistil, že tlapa se proměnila v ruku se zlatým prstenem. Šlechtic v prstenu poznal prsten své choťe a hned si to šel ověřit. Jeho žena si právě ošetřovala zmrzačenou ruku. Hned byla upálena jako čarodějnice.
V těchto letech se lykantropie považovala za mentální úchylku, či nemoc. Vlkodlaky obviňovali za to, že se proměňovali ve zvířata, než je poslali na smrt (opravdu...kvalitní obvinění, nemyslíte?).
Ve Francii se roku 1603 konal soud nad čtrnáctletým chlapcem, který snědl psa, batole a dvě dívenky. Sám přitom tvrdil, že mu pán lesa věnoval vlčí kůži a dehtovou mast, díky nimž se potom proměňoval ve vlkodlaka. Tohoto chlapce na smrt neposlali. Považovali ho za mentálně postiženého chapce se sklonem vymýšlet si bláznivé příběhy, a tak ho poslali na převýchovu do kláštera. Tam ale stejně ve 20 letech zemřel.

Gilles Garnier-Vlkodlačí příběhy 1

10. ledna 2008 v 18:38 | Ceraa |  Vlkodlactví
citováno z Almanachu tajemna (doporučuju prohlídnout ;))
A...nedoporučuju moc číst těnto článek lidem, kteří mají problémy se žaludkem, nebo nesnesou krev ;)
Doufám, že se neobjeví nějaký "pěkný" koment, že jsem úplně...(budu se mírnit) spadla z višně, když si tohle myslím (opakuji, tento článek je pouze citován). Například já bych nikdy nenapsala, že vlkodlactví je úchylka...ale to až jindy...
Gilles Garnier nebyl jen samotář, ale přímo hromadný vrah, který požíral děti, co se zatoulaly daleko od domova. Svědci, kteří ho viděli tato zvěrstva páchat, tvrdili, že na sebe někdy bere podobu vlka. Když pak Garniera chytili, přiznal se, že se skutečně proměňovat ve vlka a že zabíjel a požíral děti. Byl proto obviněn z odporných zločinů lykantropie a čarodějnictví a 18. ledna 1573 zaživa upálen ve východofrancouzském D^ole (ten znak má být nad tím o). Na lidi obvykle útočili jen vlci vyhladovělí či nemocní vzteklinou, a ti začali být v 16. století považováni za vlkodlaky. Garnier pocházel z kraje, kde se to vlky jen hemžilo, a jako vlkodlaci tu byli v letech 1520-1575 odsouzeni 4 lidé. Jinde v Evropě nebyly procesytak běžné, i když obvinění se vyskytlo víc. V anglii byli vlci na počátku 16. století již vyhubeni, a žádný proces se proto nekonal.
Příště chystám příběh z Kolína nad Rýnem :))