Dveře

20. ledna 2008 v 13:38 | Ceraa |  povídky
Tohle je další z úkolů na literární seminář a dávám ho na web jenom kvůli Yreině (!)... :))
Dveře, dveře, dveře...

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Tan dům měl dveře a za nimi další dveře. Když obyčejný člověk otevřel ty první dveře, hned se před ním objevily dveře další. A další a další. Takhle člověk otevíral jedny dveře za druhými, dokud ho to neomrzelo. A když ho to omrzelo, stačilo se jenom podívat za sebe a projít minulými dveřmi. Nic složitého a hned jste byli venku, na kraji lesa před domkem. Když ale prvními dveřmi prošel kouzelník, druhé dveře byly vždycky jiné. Nezáleželo na tom, jestli byl kouzelník velký, malý, dlouhý, krátký, takový nebo makový (popřípadě povidlový)- ale dveřím záleželo na duši... Všichni věděli, že kdo dojde k posledním dveřím, najde své pravé já, důvod, pro čžije, jeho účel...
Před domem stálo pět kouzelníků. Sice si hráli na kamarády, ale každý z nich skrytě v duši věděl, že každého jiného z pěti ze srdce nenávidí. Jejich vysněným cílem bylo zjistit, co se skrývá na konci všech těch tajemných dveří. Ale nemohli se dohodnout, který z nich půjde první. Po zhruba třech hodinách hádání se rozhodli, že o tom, kdo dveře otevře první, rozhodne náhoda. Jeden z nich z koženého měšce, který mu visel za opaskem, vytáhl stříbrnou minci. Osud a ruce kouzelníků tedy určily přesné pořadí.
První vstoupil do dveří postarší kouzelník, s image dokonalého pohádkového dědečka- dlouhý šedý plnovous, obtloustlá postava a škodolibý úsměv na tváři. Byla jediná věc, která mu nechyběla-sebevědomí. Se zdvyženou hlavou a nosíkem nahoru otevřel první dveře. Jenom se ozval zvuk oznamující cvaknutí kliky druhých dveří, tak se ozval jeho výkřik. Kouzelníci nevěděli, co mají dělat. Zda mají počkat, jeslti najednou ze dveří nevykoukne šklebící se kouzelník, který si rád dělal ze všech legraci, nebo jestli je navždy ztracen a oni mají popostrčit ke dveřím druhého z nich. Čekali asi půl hodiny, a když už se ani z domu neozval žádný, sebemenší zvuk, druhý kouzelník vykročil k prvním dveřím.
Kouzelníci s poznámkovými pergameny a brky v rukách horlivě psali všechny podrobnosti. Jak pomalu a opatrně jde ke dveřím, jak tiše zmáčknul kliku, aby necvakla... Žádný ze tří kouzelníků před domem nechtěl udělat tu samou chybu, jako kouzelník před nimi a tím se nechat zničit.
Druhý kouzelník došel až ke čtvrtým dveřím. Tam ale skončil, díky své pomalosti a opatnosti, protože čtvrté dveře měl otevřít a rychle přeskočit k dalším...
Další byl na řadě kouzelník, kterému mohlo být tak 28 let. byl sice mladý, ale svět znal moc dobře, takže šel a průměrnou rychlostí došel k prvním dveřím. Zazadu na něj zavolal jeden ze zbývajících dvou kouzelníků. Popřál mu sice hodně štěstí, ale kouzelník věděl, že to nemyslí vážně a už se raději nedíval, jak se mu za zády potají směje. Otevřel dveře se zavřenýma očima a zatajeným dechem. Dveře mu vyhověly a pustily ho dál. S tichým skřípěním se za ním samy zavřely. Kouzelník se snažil střídat druhy chůze, nejdřív skákal střídavě po levé a po pravé noze, pak se plazil, a když došel s sedmým dveřím po čtyřech nohách se zavřenýma očima, dveře se samy otevřely a kouzelník spadl do hluboké propasti...
Před domem zbývali dva kouzelníci. Jeden- vysoký, hubený muž s dlouhým cylindrem na hlavě a druhý- sedmnáctiletý student Kruvalu, zrzavé vlasy, ofina spadající do čela, zeleno-mordro-šedé oči a hranaté brýle, na jeho tváři se zaleskl nádherný úsměv. Vysoký kouzelník si při pohledu na jeho radostný výraz na tváři odfrkl a vyrazil k domu. Jeho dlouhý černý kabát za ním vlál, jak okolo domu foukal vítr. Mladý kouzelník s úsměvem na tváři si pomyslel, že moc daleko nedojde. Jeho úsměv na tváři se pomalu vytrácel... Kouzelník s cylindrem došel k prvním dveřím. Sedmnáctiletý kouzelník bolestí zavřel oči. Věděl, co se stane. Jakmie se kouzelník dotkl dveří, zmizel.
Už tady byl sám. Čtyři nadejní kouzelníci sem přišli, aby zemřeli. Každému to trvalo jinou dobu. Krátkou, i dlouhou. Odvážní i opatrní. Vysocí i malý. Čtyři kouzelníci, kteří chtěli zjisit svůj pravý osud. Čtyři kouzelníci, kteří se rozhodli pro risk- pro život s jasným osudem či pro smrt, když se dotkli kliky na prvních dveřích. Čtyři kouzelníci přišli, rozhodli se a pro jedinou věc, kterou by v životě možná ani nevyužili, zemřeli.
Mladičký kouzelník si vzpomněl, jak jich tam všech pět stálo, před domem na kraji lesa. Vzpomněl si na to, co všechno v životě prožil. Vzpomněl si na všechny lidi-kouzlníky i mudly, které znal. Otevřel oči, otočil se a odešel domů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yreina Yreina | 20. ledna 2008 v 13:45 | Reagovat

Moooc krásný. Jsem polichocena, že jsi to sem dala kvůli mě...a vyplatilo se to!

2 Terina Terina | 23. ledna 2008 v 20:41 | Reagovat

Je to pěkný

3 Ceraa Ceraa | 25. ledna 2008 v 23:31 | Reagovat

jo a odpusťte mi ty chyby, někdy, až se mi bude chtít, tak je opravim ;)

tzn. vim o nich!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama