Noční můra

7. dubna 2008 v 19:58 | Ceraa |  povídky
Zadáním bylo napsat horor. No, cíl příliš dosažen nebyl, možná se i zasmějete :D ale pro ty, kteří nemají rádi krev a děsivou (!!!) tmu po přečtení hororu (který sice hororem není, ale to je detail), tak právě těm doporučuji nečíst ;)

Noční můra
Ráno, jako každé jiné. Elias šla jako normálně o půl osmé do školy, vzdálené patnáct minut pěšky.
"Ahoj," pozdravila ji kamarádka, která chodila do stejné třídy a každý den se setkaly v parku a odtud šly společně.
"Ahoj," oplatila jí pozdrav Elias.
"Proč máš na sobě svetr? To ti není horko?"
"Horko? Co blázníš, ten vítr, co fouká kolem je děsně studenej."
Kamarádka Frances zakroutila hlavou. "Ale tady žádný vítr není," řekla.
"Hmm..." odvrátila se Elias, nebude jí to vymlouvat, i když věděla, že pravdu má ona, jak by jinak vysvětlila 10°C na teploměru? Nijak, dnes je prostě chladno.
Krátce před zvoněním dorazily do školy a tam se rozdělili, protože chodily do jiné třídy na opačné straně školy. Elias vešla do třídy a na lavici si položila jen inkoustové pero a pár papírů na nadcházející test z biologie. Profesorka vešla do třídy, jako obvykle- s přísným výrazem na tváři a přesnými hodinkami na levé ruce, na které se neustále dívala, aby ani jediný žák nepřetáhl daný limit na psaní. Se skřípěním křídy na tabuli napsala čas konce testu a všichni se dali do psaní.
Elias tomu nerozuměla, na papíře sice byly zadané otázky do oboru biologie, ale ani jedna z nich neodpovídala tomu, co se učili, nenápadně se tedy koukla na papír ležící na lavici před ní a k jejímu nepochopení spatřila, že je stejný, jako ten její. Ovšem osoba, která u něj seděla, psala, jako o závod. A nejen ona, byla to celá třída, která rychle psala po papíře dlouhé odpovědi.
To je snad zlý sen, pomyslela si Elias. Za chvíli ji napadla jedna ze tří odpovědí a tak se co nejrychleji pustila do jejího psaní na papír, podívala se na hodinky, ještě jí zbývalo 20 minut, což bylo ještě v pořádku.
"Kruci..." tiše sykla Elias, protože její pero odmítalo psát, a to i přesto, že si včera měnila náplň. Na pomocný papír udělala rychlou čmáranici, ale nic, pero nepsalo dál. Elias s ním zatřepala, to fungovalo vždycky, a začala psát. Za prvním slovem se jí ale udělala obrovská kaňka. Vypadalo to, že se zbarvuje lehce do fialova, ale když se na ní podívala Elias za chvíli, už byla jasně červená.
"Stalo se snad něco, slečno Elias?" ptala se profesorka. "Neteče vám krev z nosu?"
Elias si opatrně ohmatala nos. "Ne, neteče."
"Nelži, Elias, jak mi tedy vysvětlíš tu rudou kaňku na tvém papíře?"
Náhle se na papíře objevila další kapka krve, ovšem tentokrát stekla přímo z Eliadina nosu. A další. A další... Kapky se rozrůstaly po papíře jako urychlená plíseň, Eliada nevěděla, kde se v nosu tak najednou mohlo vzít tolik krve, vyběhla ze třídy a běžela na záchod k umyvadlu. Když se ale podívala do zrcadla, žádnou krev u nosu neměla... Vrátila se do třídy.
"Už... už je to v pořádku, paní profesorko."
"To jsem ráda, tak si sedni a dopiš test, máš pět minut navíc. Elias si oddychla a usadila se do lavice, s úmyslem dopsat alespoň tu jedinou otázku, kterou věděla. Pero ovšem nepsalo modře, jako normální inkoust, psalo stejnou barvou, jaká se rozlévala po minulém papíře. Elias se vyděsila a sáhla do tašky pro jinou náplň. Ale i po výměně psalo pero stále stejně. Elias to ignorovala a raději psala. Na konci termínu odevzdala papír s červeným krvavým inkoustem, nevšímala si záhadných pohledů lidí okolo.
Chtěla si dojít do skříňky pro zrcátko, aby si ještě jednou prohlédla svůj nos.
Školou se ozval neuvěřitelně hlasitý a pronikavý Eliadin výkřik. V její skřínce visela za vlasy pověšená hlava Frances. Elias s křikem vyběhla se školy a utíkala, ani nevěděla kam. Její kroky jí náhodně vedly k parku, kde si sedla a zrychleně dýchala. Rozhlédla se kolem sebe a věděla, že tady zůstat nemůže. Tak se zvedla a chtěla běžet dál, ale o něco zakopla. Rukou odhrnula čerstvě spadané podzimní listí a pak omdlela. Spadla přesně vedle těla její bezhlavé kamarádky, ovšem co bylo podivné, bylo to, že u odříznutého krku by nikdo nenašel kapku krve.

S vyděšením se Elias probudila, byl čtvrtek- normální den v normálním týdnu. Došla k zrcadlu a lehce vyděšeně se podívala na svůj odraz v zrcadle, ale nic, vše bylo v pořádku... Byla to jen ošklivá noční můra. Ale nikdy Elias nezapomněla na čtvrteční hodinu biologie, která v ní zanechala pocit hrůzy.
"Proč jste psala písemnou práci červenou barvou, slečno Elias?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luculinka Luculinka | Web | 11. dubna 2008 v 17:46 | Reagovat

super =) šikovná holka =)

2 annet annet | 18. dubna 2008 v 12:32 | Reagovat

jůů píšeš úžasně :)... mimochodem já se Annet SLapfootová... no založila jsem si blog, ale zatim je hodně kouzelnickej... :) měj se pěkně.... stejně se uvidíme na Hog XDDDD

3 Ceraa Ceraa | 2. května 2008 v 23:28 | Reagovat

ještě si tak vzpomínám, že vždycky, když si vzpomenu na toto "dílko", tak se rozesměju a připomenu kamarádkám větu, tkerou jsme k tomu dodaly.. ,,kamarádka mi vykrvácela z nosu" xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama