Havran

18. května 2014 v 19:08 | Ceraa |  povídky
tak po delší odmlce opět přichází něco z mé psané tvorby.

.
Nad Scotland Yardem se pomalým letem vznášel závan chladného rána.
"Nechcete přinést kávu, inspektore?" zeptal se tmavovlasý mladík po boku svého šéfa. "Možná by vám kapka kofeinu neuškodila," usmál se na něj.
"Děkuji mladý muži," starý pán si přitáhl vysoký límec dlouhého zimního pláště výš, aby mu na holý krk nefoukal vítr a otočil se na svého podřízeného "ale obávám se, že ani litr vysoce koncentrované kávy by mi v tomto případě nepomohl."
Byl to už třetí případ s podobnými příznaky za posledních čtrnáct dní. Záhadný vrah zanechal na místě činu mrtvého ptáka zabaleného do novin a pak ještě samozřejmě pár metrů od něj udušenou mrtvolu člověka, v tu dobu s přimrzlými fialovými rty. Byl to ošklivý pohled, ale detektivové jsou na tyto nemilé pohledy zvyklí, ovšem, ti mladí se ještě tomuto drobnému detailu musí přiučit. Pokud však nevyrůstali v márnici, což se tak často nestává.
"Co budete dělat teď?" otázal se mladík při pohledu na inspektora s očividně pracujícím mozkem na plné obrátky.
"Teď... teď zavolám ornitologovi, aby identifikoval druh toho nebohého ptáčka. Potom pošlu pro odvoz tady-" ukázal na mrtvolu "- oběti a dnes večer si s tím budu lámat hlavu tak dlouho, dokud nepřijdu na něco, co by mi pomohlo usvědčit vraha. Což bude samozřejmě těžké, protože nemám žádného svědka a navíc pochybuji, že najdeme na krku oběti otisky prstů, ostatně jako už po třetí..."
Mladík nervózně zamrkal, to bylo mnoho informací najednou a on se teď pokoušel je všechny dát dohromady.
Po pár hodinách už by nikdo na místě činu nenašel sebemenší stopu, že tu někdy ležel mrtvý tvor. Zdálo se, že vrah se ve městě vyzná, pokaždé zabil nebo dopravil člověka v nějakém parku.
"Tak pojďte, Henry," odkašlal si inspektor "ornitolog Jasen už nás delší dobu očekává u voliéry."

Doktor Jasen se své profesi věnoval už více jak patnáct let a bylo jasné, že se ve svém oboru skvěle vyzná.
"Tak jaká slepice to byla tentokrát, Jasene?"
"Ehm, inspektore, nemyslím si, že je v dané situaci vhodno žertovat," suše odvětil. Henry se zasmál, tohle na inspektoru Nowerbym obdivoval, dokázal by vtipkovat i na vlastním pohřbu. Ovšem na pohřbu své nedávno zesnulé ženy byl nejtišším členem v sálu.
"Byla to vrána," začal vysvětlovat. "Obyčejná vrána, kterou můžete najít kdekoliv po celém městě."
"Takže to nic neukázalo?" zamračil se.
"Ne tak docela, ta vrána měla na noze kroužek a díky němu už víme, komu vrána patřila."
"Jak může někdo vlastnit vránu?" divil se Henry. "Pochopil bych kanárka, papouška... možná i páva bych pochopil, ale... vránu?"
"Není se čemu divit, mladíku, vrána patří věštkyni bydlící na kraji města. Vrány byly ve středověku hromadně využívány k magii."
"Dobře, nemáme na co čekat, odcházíme, Henry, děkujeme, Jasene."

Věštkyně zřejmě nebyla doma nebo byly její starobyle vyhlížející dveře tak zvukotěsné, že nepropouštěl ani výrazně hlasité bušení.
"Jste si jistý, že by nás dovnitř pustila?" otázal se mladík.
"Ne, právě proto se pustíme sami," tajemně se usmál a paklíčem otevřel dveře. Uvnitř malého věštkynina bytu byl neuvěřitelný nepořádek, jaký byste nenašli ani v pokoji pětiletého chlapce bez dozoru rodičů. Všude- po zemi, po dřevěném nábytku i na stěnách se válely všelijaké věci. Henry se zrovna chtěl podívat na křišťálovou kouli ležící na sametovém polštářku, když v tom zazvonil telefon. Henrymu ztuhl zvědavý úsměv, pak si ale uvědomil, že je to mobil jeho šéfa.
"Ano? Ano, jistě..." poslouchal Henry útržky rozhovoru. "Ano, jistě, hned tam budu," řekl a ukončil hovor. "Poslyš, Henry, prozkoumej to tady a pokus se něco najít, já musím za Jasenem, identifikoval totiž ptáka z minulé vraždy a myslí si, že je to jeden z jeho kousků."
"Ovšem," usmál se Henry, to bylo totiž poprvé, co pracoval sám na vlastní pěst.

Mladík opatrně prohlížel každičkou skulinku bytu. Našel v něm množství zaprášených chlupatých přikrývek, ptačích brků, pergamenů, přívěšků trochu připomínajících pentagramy a hromady knih. Ze svého kabátu vytáhl kožené rukavice, vzal si do ruky náhodnou knihu z hromady na stole a začal v ní listovat. K jeho překvapení zjistil, že to je deník. Položil ho na zem a nahlédl do ostatních knih v pokoji- všechny byly deníky! Henry našel ten nejméně zaprášený a pustil se do čtení. Kdyby jeho majitelka nebyla věštkyní, mohla by se klidně živit jako spisovatelka, ale musela by najít někoho, kdo by rychle luštil její rozmáchlé písmo. Henryho zajímalo jediné období- dny uplynulých čtrnácti dnů.
...není ale příliš pravděpodobné, že se někdy přijde na to, kdo zabil už tři lidi v těchto dnech. Stejně to byla jenom tlupa bezcenných mladých delikventů, kteří nemají na práci nic lepšího, než utahovat si z věšteckého a spiritualictického umění. Nikdy jsem nepochopila, co jim dává neustále mi rozbíjet okna a zabíjet kočky... Kočky na výstrahu jsem nemohla nechat zabíjet, vrány a holubi z mé klece snad postačí... Je to jen skupina neemotivních lidí bez životného cíle. Kdyby tak věděli, čím já si v životě prošla! Ale teď je to jedno, jsou mrtví a další kočku už si asi nekoupím, tato zemře jedině na stáří... Jejich navždy nevyjasněná smrt snad nažene strach všem kamarádům a známým těch odporných lidí... kdo by taky přišel na to, že hypnóza umí ovládat nejenom vrahy, ale také vyšetřovatele. V budoucnosti se role můžou vyměnit naprosto ve všem. A pokud se někdo něco dozví, bude to jenom mrtvá manželka po jeho boku v hrobu.

Takto zápis končil. Henry si ta slova četl znovu a znovu:
kdo by taky přišel na to, že hypnóza umí ovládat nejenom vrahy, ale také vyšetřovatele. V budoucnosti se role můžou vyměnit naprosto ve všem.
kdo by taky přišel na to, že hypnóza umí ovládat nejenom vrahy, ale také vyšetřovatele. V budoucnosti se role můžou vyměnit naprosto ve všem...

A pak mu to došlo, práskl dveřmi bez ohledu na to, že hluk mohl přivolat pozornost jakéhokoliv souseda a běžel, co mu síly stačily k voliéře dr. Jasena.

O rok později
Henry seděl u smrtelné postele svého bývalého nadřízeného, byl s ním v místnosti jediný a trpělivě poslouchal, co mu všechno řekl. Hlavně tipy na odhalování zločinců, a proč ne, každý se chce zdokonalovat.
"Nikdy si neodpustím to, že jsem zklamal..." šeptavým hlasem.
"Ale vy jste přece nezklamal, pane!" vyvracel Henry. "Hypnóza dovede neurčitelné věci, nikdo přece nemohl tušit, že ta věštkyně si vyhlédne zrovna vás, nemohla vědět, že ten samý případ budete vyšetřovat vy. Vykonavatele své pomsty si vybírala náhodně mezi řadou inspektorů, sama se k tomu přiznala."
"Já vím, Henry, ale na stará kolena bych si nedovedl představit, že já sám budu páchat zločin," smutně se usmál a navždy zavřel oči.
Jinak obrázek z deviantartu... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luculinka Luculinka | Web | 11. dubna 2008 v 17:47 | Reagovat

úžasná povídka...tohle se mi obzvlášť líbí =) piš další =)

2 vosa,112,mladek,banjo,jimmy wasp,pemprs,atd... vosa,112,mladek,banjo,jimmy wasp,pemprs,atd... | 6. července 2008 v 22:50 | Reagovat

JJoo tešim se na dvojku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama